Kotvrdovické Divadlo srdcem pobavilo čertovskou pohádkou

KOTVRDOVICE (okr. Blansko) - K nejmladším ochotnickým divadelním souborům na Blanensku bezesporu patří kotvrdovické Divadlo srdcem.

V uplynulých dnech uvedlo premiéru pohádkového představení S čerty nejsou žerty. Více k něm i divadle prozradil režisér a vedoucí tohoto souboru Martin Kovář.

Co Vás vedlo k nastudování pohádky S čerty nejsou žerty? Proč právě pohádka a jak jste spokojeni s ohlasem diváků?

Hlavním motivem bylo najít vhodnou hru pro náš stále se rozrůstající herecký ansámbl. Po této pohádce jsem však pokukoval dlouho a čekal na vhodnou příležitost k její realizaci. Jednak je to moje nejoblíbenější pohádka, a potom mě lákalo si tenhle žánr vyzkoušet na jevišti. Ohlasy jsou zatím velice kladné a zájem diváků převyšuje kapacitu hlediště.

Pohádky jsou studnicí humoru, zábavy, poučení. Počítáte i do budoucna s tím, že nastudujete další pohádkový příběh?

Žánrově je pohádka divácky vděčná a přitažlivá, ze strany herců i našeho věrného domácího publika už se ozývaly dříve hlasy, zda nějakou pohádku nastudujeme. Jsme mladý soubor a věřím, že to jistě není poslední pohádka v našem repertoáru, jestli ale v nejbližších letech sáhneme po další, to zatím říct nedovedu.

Kdy ještě představení diváci uvidí?

Nejbližší repríza nás čeká v sobotu 27. 4. v 19 hodin v sále kotvrdovické Orlovny. Předprodej vstupenek bude ve středu 24. 4. v 18 hodin tamtéž, takže kdo má zájem o vstupenky, doporučuji zajet si do předprodeje, první dvě představení byla vyprodaná.

Připomeňme předchozí představení. Která hodnotíte jako nejúspěšnější? Co máte do budoucna v plánu?

Za šest let fungování souboru jsme nastudovali cimrmanovskou klasiku Záskok, činoherní adaptaci Vrchlického Noci na Karlštejně, českou filmovou klasiku Světáci, Strašidlo Cantervillské od Oscara Wildea a v loňské sezoně to byla naše úprava hry Škola základ života. Těžko se mi hodnotí tyto hry mezi sebou, za největší úspěch považuju neustálý technický i herecký vývoj našeho souboru. Do budoucna bych chtěl především zachovat úroveň, kterou nastavila svou prací v souboru naše emeritní režisérka a zakladatelka divadla Jana Varnerová. Novou hru vybírám obvykle až na začátku podzimu, podle toho, kolik se na další sezonu sejde herců. Z minulé sezóny si "dlužíme" derniéru Školy základ života, možná bychom ji mohli na podzim oprášit. Otázka zní, zda z odložené derniéry nebude po takové době spíš obnovená premiéra.

Připomeňme si historii Divadla srdcem. Nakolik se rozrostl soubor v uplynulých letech?

V roce 2013 když jsme začínali, měl náš ansámbl 8 členů včetně režisérky. První hra byla plná čistého nadšení a radosti z toho, že se něco takového v Kotvrdovicích podařilo. Myslím si, že tento dobrý duch v souboru přetrvává, takže za těch 6 sezón fungování jsme se rozrostli do takových rozměrů, že v současné době se kolem realizace kotvrdovického divadla pohybuje na pětadvacet lidí. Pro mě osobně je na tom nejkrásnější fakt, že jsou to všechno lidé z Kotvrdovic.

Jaké jsou novinky v souboru? Prý má novou kostymérnu.

Letos jsme o něco vylepšili scénické osvětlení, přikoupili jsme mlhovače, herecký ansámbl se zase trochu rozrostl a do realizačního týmu mi přibyla k osvětlovači a zvukaři nově inspicientka Monika Sehnalová, moje pravá ruka, díky které je možné vůbec tak náročnou hru dotáhnout do konce. Kostymérna je trochu vznešené slovo, já tomu spíš říkám sklad kulis, kostýmů a rekvizit které jsme za těch uplynulých 6 let nastřádali.

Připomeňme kotvrdovickou a možná i celomoravskou raritu. Myslím tím Vaše otočné jeviště?

Jeviště považujeme taky ještě stále za novinku. A za velký tahák na diváky. Skutečně v širém okolí je to ojedinělá záležitost a my jsme pyšní, že se točí. Režisérovi to dává mnohem větší možnosti, co se týče nároků na podobu scény, na druhou stranu je to velká starost navíc. Ale věřím, že výsledek stojí za to.

Jak hodnoníte spolupráci s obcí? Má pro potřeby svých ochotníků pochopení?

Doposud byla spolupráce s obcí bezproblémová. V minulosti nám obec vyšla vstříc s financováním nákupů jevištní techniky, letos jsme již dostali přímou dotaci z rozpočtu obce, abychom si hospodařili sami. Vnímám to jako symbolický krok, kdy nás už obec považuje za svoji stálou součást.

(niv)